Menu Zavřeno

Pavlína Bartáková: Svých čtenářů si vážím

Pája je autorka romancí a několika velmi zajímavých projektů. Mě samotnou uchvátil její zápal pro psaní jako takové a hromada šílených nápadů, kterými nás, účastníky její Šílené výzvy, neustále zásobuje. Rozhovor s ní byl velmi příjemný.

Kdy a jak jsi přišla na to, že psaní je to pravé ořechové?

Já vlastně ani nevím. Nikdy jsem nějak nepsala. Vždycky to byly jen školní slohovky, pár esejí a to bylo všechno. A jednoho dne prostě přišel ve tři hodiny ráno nápad, který jsem následně převedla do reality a v tu chvíli, kdy jsem napsala první větu, jsem věděla, že to bude můj relax, koníček a prostě něco, kde můžu uniknout od reality. A taky jsem zjistila, že v noci přichází ty nejlepší nápady.

Píšeš převážně romance. Proč právě tenhle žánr? Čím tě zaujal?

Protože můj život. Dobře, to je dost blbá odpověď. Trochu to rozvinu. Můj život není zrovna nejlepší a vždycky jsem se snažila o to, aby tomu tak nebylo. A stačilo mi k tomu opravdu málo. Třeba i jen hloupý úsměv. Romance píšu, protože i když můj život není perfektní, tak v tom příběhu být může. To mě vlastně přivádí k tomu, že čtenáři, kteří čtou mé příběhy, mohou hodně nahlédnout do mého soukromí. Většinu situací, které v příbězích tvořím, jsou podle skutečnosti. Může se zdát, že je všechno skvělý, ale není. Romance mě zaujaly kvůli všemu. Nejsem úplně romantická duše a myslím, že toho si můžeš i všimnout, ale pořád jsem holka, která sní o svém panu perfektním a dokonalým vztahu.

To jsem netušila, že je to až takhle osobní. Je fakt, že jako jedna z mála jsi mě zaujala navzdory tomu, že píšeš v ich formě a romance, což je na Wattpadu dost podceňovaná kombinace. A očividně nejsem jediná, komu se tvá tvorba zalíbila. Máš na kontě mnoho sledujících a obrovské počty přečtení. Co si myslíš, že je klíčem k takovým číslům?

Zcela upřímně by mě to taky zajímalo. Vždycky, když se podívám na svůj profil a vidím tam ta čísla, ať u sledujících nebo přečtení u příběhů, nemůžu tomu uvěřit. Vzhledem k tomu, že jsem se na Wattpad přidala v loňském roce v listopadu, nikdy by mě nenapadlo, že bych za tak krátkou dobu mohla dosáhnout takového úspěchu. Vůbec nevím, čím jsem si to zasloužila. Dneska je to už moje nedílná součást a věc, bez které bych nemohla být. A ať se to zdá sebevíc hloupější, je to pro mě kousek života. Poznávám nové lidi, mohu si s nimi psát, poradit jim. Strašně si vážím každičké zprávy, kterou mi někdo věnuje. Protože tak jako my autoři trávíme čas nad psaním, tak čtenáři zase nad čtením našich knih. Všechno je to jako obchod. A není ani jednoho dne, kdy bych si neříkala, jak se stalo, že mě tolik lidí sleduje, čte a má mě rádo pro pár řádků mého života. Možná pro můj přístup se stalo, že mám taková čísla nebo taky proto, že jsem moc otravná. Ale jiné důvody mě skutečně nenapadají. A ať je to jakkoliv, tak chci, aby čtenáři věděli, že je mám všechny ráda a vážím si jich.

Nejsi otravná, neboj. Myslím si, že je to spíš tím přístupem. A když už mluvíš o pomoci ostatním, nedávno jsi začala psát vskutku osobité recenze. Jak tě napadlo něco takového?

Vždycky mě bavilo číst knížky a příběhy a většinou jsem na konci psala autorovi své dojmy. Pak to šlo ráz naráz. Několik lidí se mě ptalo na názory, posílali mi svá díla. A tak jsem si řekla, že bych mohla psát recenze. Ale trochu jinak. Recenzí jako takových je plný Wattpad a já si říkala, že psát něco, co píše každý druhý by mě nebavilo. Ale kdybych do toho dala kus sebe a svého dokonalého humoru, tak by to bylo úplně o něčem jiném. Lidi by to mohlo více zajímat a bavit, než si prostě jen přečíst: „Anotace je na můj vkus až moc krátká“. Prostě tohle mi nejde a asi ani nikdy nepůjde. Navíc, kritizovat lidi aniž by tě za to soudili? No neber to.

Mezi projekty, kterými ses na Wattpadu proslavila, patří i tvá Šílená výzva. Jaké jsou důvody, proč jsi ji rozjela? A kde bereš nápady na každodenní výzvy?

Rozjela jsem ji, protože jsem se nějakou dobu potýkala se spisovatelským blokem a mou skvělou kamarádkou ve dne i v noci se stala prokrastinace. A tak jsem si řekla, že je na čase udělat papá a začít zase psát. Jenže psát samotná mě nebaví v takovém případě. Pak přišel nápad oslovit lidi. Dát jim prostor se třeba více zviditelnit, proslavit, ukázat jací jsou autoři, jakou mají fantazii a šikovné ručičky.

Netušila jsem, že to získá takový úspěch. To je taková třešnička na dortu. Šlo mi hlavně o to, aby se všichni bavili, aby to hlavně samotné autory bavilo psát a zároveň překonali blok. A myslím si, že spoustě z vás to pomohlo, co jsem se tak dívala.

Témata na každý den vymýšlím podle toho, co se v ten předešlý den stane a co dělám. Dnešní téma „napiš příběh o komárovi“ mě například napadlo díky štípanci od toho krvelačného tvora, který mám na noze.

Další téma z tvé tvorby, které mě zaujalo, je tvůj blog. Všimla jsem si, že je nový a že na něm zveřejňuješ recenze na filmy. Plánuješ na něm i něco jiného? Udělej si reklamu!

Zatím tam neplánuji dělat nic dalšího. Navíc moje aktivita na této stránce je stejně velká jako v tělocviku, takže skoro nulová. Samozřejmě, občasné recenze budou přidávány, dokonce mám jednu naplánovanou, ale není to úplně věc, které bych se chtěla naplno momentálně věnovat. Mou prioritou se stali čtenáři a mé příběhy.

Zpět ke tvému psaní. Máš nějaké psací rituály? Někteří třeba poslouchají hudbu před psaním, během psaní, jiní píší nejdříve v ruce. Máš něco takového?

To je vskutku záludná otázka. Já a rituály moc nejdeme dohromady, pokud se tedy nejedná o ty, kde chci někoho zabít, ale to se pohybujeme v trošku jiných sférách. Většinou píšu jakkoliv, kdekoliv a kdykoliv. Někdy, když se mi chce, tak poslouchám hudbu, někdy si před psaním dám dobré jídlo, protože s plným žaludkem se mnohem lépe píše, a někdy zase píšu v místnosti plné lidí a hluku. Protože, kde najdeš nejvíc inspirace než mezi lidma. Zároveň taky mám ráda svůj klid a pohodlí, takže se stává, že musím mít jenom ticho, abych mohla naslouchat svým myšlenkám. S psaním do deníku je to horší. Nikdy jsem na nic takového nebyla a slovní spojení jako psát si poznámky neznám. Občas mě přepadne taková chvilka, kdy popíšu několik stránek, ale to spíše pro uchování určitých vtipných hlášek, které vím, tě bych už na druhý den určitě nevěděla.

Co ty a tvé postavy? Máš jako dívka problém psát mužské charaktery? Vím, že v romanci jsou opačná pohlaví obzvláště těžká na zpracování a člověk může mít problém se vžít.

Nějaký obrovský problém s tím nemám. Proto také v příběhu často střídám pohledy, abych ukázala i myšlenky a pocity muže. Muži jako stvoření mě vždy fascinovali a myslím, že stejně jako oni nepochopí naší ženskou logiku, tak my nepochopíme tu jejich. Ale nějak jsem vypozorovala mužské chování, jejich reakce na určité situace, jejich hlavní myšlenky, takže se to potom pro mě samotnou stává snazší a lépe zpracovatelnější. Samozřejmě nedokážu úplně dokonale popsat mužský charakter, ale pokusy o to mám.

Máš nějaké oblíbené autory na Wattpadu?

Těch je, to bychom tady byly do půlnoci. Když to vezmu vlastně zcela upřímně, všichni jsou mí oblíbení autoři. Každý autor se liší. Každý má svá díla něčím originální. Takže kdybych si měla vybrat jen jednoho nebo pár, neudělám to, protože všichni jsou skvělí, osobití a talentovaní a nezáleží na tom, kolik má to dílo přečtení, nebo jak moc jsou populární. Možná jednoho autora bych přeci jen zmínila a to je KariLaz. Nezmiňuji ji, protože se mi líbí její tvorba, (samozřejmě, je to jeden z těch důvodů) ale protože ji mám ráda jako přítelkyni. V začátcích mi hrozně moc pomohla a stala se mou oporou. Je to první člověk, se kterým jsem se na Wattpadu začala bavit a teď mohu s klidem a čistou duší prohlásit, že jsme se staly velmi blízkými kamarádkami, které si mají vždy co říct a nikdy nestojí řeč.

To mi připomíná, že spolu pracujete na projektu. Přiblížila bys ho čtenářům?

Velmi ráda. Jedná se o projekt, který se bude konat na sociální síti Instagram. Mělo by se jednat o živé vysílání, kde by se pokaždé probíralo nějaké téma ohledně psaní. Zároveň bychom poskytovaly názory a pomoc pro autory. Také by tam vlastně probíhaly živé diskuze. A nejlepší věc na konec – všichni autoři by nás mohli konečně vidět na živo. Takový film zadarmo přeci nikdo neodmítne. Je to něco jiného a originálního. To, co se probírá ve skupině a lidé tam musí strašně dlouho psát, by probíhalo na živo a celou diskuzi by mohli všichni sledovat. Bližší informace budou samozřejmě zveřejněny ve skupině na Facebooku, a až by bylo první živé vysílání, budou všichni upozorněni.

To zní naprosto skvěle. A protože jsme na konci rozhovoru, za který ti moc děkuji, poprosím tě o poslední odpověď. Co bys vzkázala všem autorům, ať už začínajícím nebo pokročilým?

Hlavně nikdy nepřestaňte psát. Všechny začátky jsou těžké a vím, že není zrovna nejlehčí pokračovat v něčem, co nemá moc ohlasů, ale přeci nepíšeme kvůli ohlasu, ale kvůli sobě. Má nás to bavit a být to naší radostí, a ne starostí. Chtěla bych, abychom si všichni vzájemně pomáhali a poskytovali si rady a tipy. Jsme přeci jedna skupina, která má společnou vášeň. Další věcí, kterou bych chtěla odkázat je ta, že všechny sny se plní, když chceme a něco pro to děláme. My autoři jsme vlastně takoví snílci. Pro ty, kteří mají už větší úspěchy, bych chtěla odkázat, aby nezapomínaly na své čtenáře a na to, proč a pro koho to dělají. Samozřejmě, a to je teď pro všechny, psaní má být zábavou, koníčkem a radostí v našem životě. Takže všichni společně toho využívejme naplno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *