Rozhovor s Terkou z blogu Zápisník spisovatelky

Existuje mnoho blogerů, kteří na své stránce zveřejňují literární tvorbu, a já si říkám, jestli je jim věnován dostatek pozornosti. Proto jsem se rozhodla dané autory oslovit, popovídat si s nimi a vám čtenářům přiblížit jejich díla.

Jako první jsem oslovila kamarádku z blogerského světa, kterou jsem poznala před nějakou dobou. Její blog naleznete zde: Zapisnik-spisovatelky.cz.

Jak ses dostala ke psaní příběhů?

Byla jsem na základní škole, zhruba v šesté třídě. Byla jsem šikanovaná ze strany spolužáků i rodičů, nikdo se se mnou nebavil, a tak jsem si do sešitu psala takový krátký texty; později se z nich staly kratší povídky. No a u psaní jsem zůstala až dodnes. Největší pauzu od psaní jsem měla na střední, zhruba rok.

Ráda bych čtenářům nejprve přiblížila tvou tvorbu. V jakém žánru příběhy píšeš?

Začínala jsem s drobnými texty. Bývaly to pohádky. Pak jsem pomalu přešla na fanfiction a teenfiction. (Pozn.: Fanficion je fanouškovská fikce založená na nějakém cizím díle. Teenficion je fikce o středoškolské lásce.) Teď většinou píšu romantické texty. Jednou jsem napsala kousek detektivky, ale stále zůstávám spíše u romantiky.

Kde bereš inspiraci?

Inspiraci? Prakticky všude, kde se dá. Stačí se projít u nás po náměstí a dívat se po lidech. Vymyslím si za pochodu spoustu příběhů a po návratu sepíšu ty, na které jsem nezapomněla. 😀 Většinou jich velkou část škrtnu a zbydou tak jeden, dva nápady, který se pokusím rozvinout.

To je nestihneš zapomenout všechny, než se vrátíš domů? Já s sebou musím tahat sešity.

Právě že stihnu, většinu z nich. Ale některé nezapomenu a ty si pak zapíšu v práci do sešitu. Ale když jedu třeba do Prahy, vždy mám s sebou v kabelce malý zápisníček, kdyby mě něco napadlo. 🙂 Už si budu muset koupit nový, mám ho hodně vytrhaný.

Také trhám odevšad. Co se týče formy psaní: Ve které osobě píšeš? Proč?

Většinou píšu v první osobě, přijde mi osobnější a tak nějak více procítěnější. Občas píšu ve třetí osobě, když chci děj více rozvést.

Vrátíme se teď k první otázce. Nechybělo ti během té roční pauzy psaní?

No, v podstatě ano, i když to období uteklo rychle. Měla jsem doma problémy, které nechci rozvádět. Neměla jsem moc prostoru na psaní.

Svou tvorbu zveřejňuješ na svém blogu zapisnik-spisovatelky.cz. Představila bys jej čtenářům?

Původně byl blog založen pouze pro povídky, ale postupně jsem jeho zaměření rozšířila ještě na kosmetiku a moji velkou vášeň – knihy. Povídek na blogu moc není. Bylo jich tam víc, ale jednou se stalo, že jsem si blog nezálohovala, někdo se mi do něj naboural a smazal mi skoro všechno.

Jinak blog funguje už druhým rokem. Teď v únoru bude mít narozeniny. Za tu dobu se blog rozvinul a posunul. Nyní ho budu stěhovat na Wordpress.

Ou, to je mi líto. Nechápu, co ty lidi na tom baví… Každopádně jsi dobrá, že jsi s blogem pokračovala. Zveřejňuješ ještě někde jinde kromě vlastního blogu? Pokud ano, kde se ti zveřejňuje nejlépe?

Chvilinku jsem zveřejňovala povídky na portálu Bardie.cz, ale pak jsem se po kamarádčině přemlouvání (myslí mě – pozn. ichi) vrátila na Wattpad, kde postupně zveřejňuji svoje texty. Jinak s psaním mi pomáhá můj přítel, který je takový můj betareader, což znamená, že si po mně vždycky všechno přečte. Jedna blogeka, kamarádka, mi dělá opravu textu a autor knihy Panský klub, spisovatel Daniel Kapča, mi dělá takového „mentora“ v psaní.

Musí být skvělé mít mentora v člověku, který už knihu vydal. Jak ses k němu dostala?

No, spíš on se dostal ke mně. V jedné blogerské skupině vypsal konkurz, že hledá knižní blogery, kteří by si přečetli jeho knihu a napsali recenzi. Tak jsem mu napsala, že bych o výtisk měla zájem. A od té doby jsme v kontaktu. Knihu mi zaslal, ta teď na mě doma čeká, protože mezitím jsem měla více recenzních výtisků. No a pak jsme se nějak dali do řeči, řekla jsem mu, že taky tvořím texty, a jeho to zaujalo. Řekl, že chce vidět moji práci. Poslala jsem mu pár textů, na které mi řekl, že mám docela talent na slova. Tak jsem ho poprosila, jestli by mi třeba s tvorbou nepomáhal a tak. No a tak nějak se z nás stali přátelé.

Vrátíme se teď zpět k tvé vlastní tvorbě. Přiblížila bys čtenářům průběh tvojí tvorby nového příběhu? Na co jako první myslíš?

Momentálně mám rozepsaný příběh z oblasti fantasy. Je to o upírovi a lidské dívce. Někomu to přijde možná trošku jako klišé, takových příběhů je koneckonců všude dost.
Jinak abych přiblížila svoje „myšlení“ – jakmile dostanu nějaký nápad na povídku, první, co udělám, je, že si sednu, vezmu si blok, a zkouším si sepisovat takovou osnovu příběhu v bodech. Promyslím si kompletně celý příběh a napíšu si ho v poznámkách. Potom během psaní a vymýšlení příběhu se držím poznámek, sem tam něco v poznámkách přepíšu, dopíšu či škrtnu. Dělám to tak už roky a docela mi tento způsob svědčí.

Mohla bys čtenářům prozradit anotaci chystaného příběhu?

No, myslím, že lehce bych nastínit mohla. Název je Kravaťák. Pracující žena z reklamy každé ráno pozoruje muže za oknem protější budovy. On se na ni nikdy nepodíval. Což se jednoho dne změní. A od toho rána je vše jinak.

Zní to zajímavě! Existuje nějaká tvoje postava, kterou sis oblíbila? Proč?

Popravdě, já miluju všechny svoje postavy.  Ale momentálně píšu povídku lehounce inspirovanou Deníky, ovšem je to moje vlastní povídka, a tam zbožňuju Tatianu, jednu z hlavních postav. Ale abych vybrala jednu jedinou, to nedokážu, protože všechny postavy jsou moje, vdechla jsem jim život a propůjčila jim část sama sebe. Nemohla bych vlastní postavu nesnášet.

Jak probíhá taková tvorba postavy? Co všechno promýšlíš, čím postavě, jak říkáš, vdechuješ život?

No ono se to nezdá, ale vymyslet postavu do příběhu není až tak lehké, jak by se zdálo. Je třeba promyslet, jak se postava bude chovat, jak bude vypadat (protože i kvalitní popis v knize je důležitý). Snažím se na každé postavě najít něco zvláštního, nějakou přednost, nadpřirozenou schopnost, nebo zvláštní barvu vlasů, cokoliv, čím bych ji „vypíchla“… Dám příklad – Mladá studentka ze střední, šedá myška, nikdo si jí nevšímá… Její přednost? Umí číst myšlenky… (byl to jen příklad).

Dále se u postavy musí promyslet, jak se bude odvíjet dál její příběh, jak velkou bude mít rodinu a tak. A nakonec – propůjčuji postavám vždy kousek sebe. Jedné dám, že miluje špagety bolognese, druhé že miluje čtení, třetí že je závislá na gumových medvídcích, čtvrté že si v kavárně zásadně dává POUZE latté s malinovým sirupem a čokoládový muffin…  Svoje milované věci promítám i do svých postav a myslím si, že to tak dělá spousta známých slavných autorů po celém světě.

To se mi líbí. Takové malé roztomilé detaily propůjčují postavě na důvěryhodnosti. A nyní jedna poslední otázka: Kde se ti píše nejlépe?

Bude to znít jako klišé, ale v kavárně, doma u PC a v posteli. Na těchto třech místech dokážu mysl natolik uvolnit, aby dokázala vyprodukovat nějaké texty. Občas píšu i v práci, ale to je takové spíš stresující, takže se snažím psát spíš v klidu. A s hrnkem kávy nebo čaje. A něčím k zakousnutí. A telefonem, ten musím mít pořád. Joooo a limonádou s růžemi značky Fentimas, což je limonáda obsahující výtažky z růží. Yummy.

Zní chutně! Naneštěstí jsme u konce. Děkuji mnohokrát za rozhovor!

Já děkuju tobě za tuhle možnost a chci ti i svým čtenářům opožděně popřát úspěšný rok 2017!