Aby postava působila skutečně, je potřeba ji oživit. V minulé kapitole jsme vymýšleli jméno postavy a dnes se podíváme na další stavební kámen: její činy a charakter. K tomu se využívá metoda, kterou jsem si volně přeložila jako Činy místo slibů, ale vy jste o ní slyšeli spíše pod anglickým Show, don’t tell.
Metoda Činy místo slov
Tato metoda nám zjednodušeně říká, že nemáme přílišně popisovat, nýbrž na činech ukazovat, co se ve scéně děje. Jde o jisté oživení scény; čtenář se vžije do postavy a dokáže lépe pochopit, proč dělá to, co dělá. Díky tomu předcházíme usazení čtenáře do letadla, z něhož by ve výšce devíti kilometrů sledoval dění v příběhu.
Lucie se probudila, vstala z postele a přešla do koupelny, kde spáchala ranní hygienu, oblekla si svůj top model a vyrazila do školy.
V úryvku jsem právě namačkala řekněme dvě hodiny děje (někdo to zvládne i rychleji, že) do jedné věty. Prostě jsem je popsala. Z pohledu čtenáře jde o dost zbytečnou větu, v níž by se dala považovat za důležité snad jen informace o top modelu, pokud bychom tedy četli romantiku pro děti staršího školního věku nebo dospívající. Navíc vůbec netušíme, jak se Lucie cítí, kdo to u všech všudy je a jaký z ní máme pocit my.
Co když ale tohle potřebuju říct a zařídit, aby čtenář větu jen s obrácením očí v sloup nepřeskočil? Chce to činy místo slibů. (PS: Prosím, nenuťte vaše postavy „páchat ranní hygienu“.)
Lucie se probudila a otráveně zamručela. Nesnášela vstávání, a to obzvlášť, pokud šlo o vstávání do školy. Ještě se slepenýma očima spustila nohy z postele a na třetí pokus se trefila do pantoflí. Podrážky zašoupaly po podlaze a dívka se vydala do koupelny. Teprve tam si uvědomila, co je dnes za den.
Oči se jí rozzářily samým štěstím. Po dlouhé nemoci se měl do školy konečně vrátit Lukáš! Myšlenka na její tajnou lásku dokázala divy. Znuzená brunetka se v odrazu zrcadla rázem proměnila na šťastnou studentku plnou života. Dnes si rozhodně musela vzít svůj top model!
Vidíte ten rozdíl? Najednou víme, že Lucka fakt nerada vstává do školy (taky jí to nezávidím), nejspíš chodí spát pozdě nebo špatně spí, samou ospalostí šoupe nohama, je neskutečně zamilovaná do kluka jménem Lukáš, kterého kvůli nemoci dlouho neviděla, a také že se rozhodně hodlá pořádně voháknout, aby udělala dojem (což jsme se tedy dozvěděli i v té jedné větě). Postava působí živě a funguje ve světě.
Všeho moc škodí
Nezapomínejte ale na další zlaté pravidlo, totiž že v jednoduchosti je síla. Metoda Činy místo slov je sympatická také proto, že člověk krásně rozšiřuje rukopis, text je delší, delší, delší… Někdy až příliš dlouhý. Je důležité si uvědomit, že hlavním úkolem autora není napsat tisícistránkovou bichli, ale sdělit své myšlenky zajímavě a hlavně funkčně.
To v praxi znamená, že netřeba rozepisovat každou hloupost. Metodu Činy místo slibů využíváme pouze ve chvíli, kdy chci něco čtenáři ukázat. Lehce důležité části pak lze popsat a nedůležitý text prostě vymazat. Předpokládám, že nikdo nepotřebuje bezdůvodně číst detailní popis vykonávání potřeby. Funkčních scén na toto téma mě sice napadlo mnoho, ale zásadu úlekových a názorných fixací si raději necháme jen na snímání paruk. 😁(#vsechnojerecenzenacimrmana)