Menu Zavřeno

Můj boj s nemocí duše

nemoc

Upozornění

Prosím, berte v potaz, že článek je psán podle mých osobních zkušeností. Nemoc duše prožívá každý jinak a na každého platí něco jiného. Základem všeho je návštěva odborníka. Ten bude nejlépe vědět, co vám pomůže. Nezanedbávejte návštěvu psychologa. Já ji zanedbala. A není to moc fajn.

Psychické poruchy jsou stále velkou neznámou nejen pro ty, kteří se s nimi ještě nesetkali. Rády se převlékají za různé nemoci a kolikrát člověka ani nenapadne, kde je zakopaný pes.

Jo, to bude psychická nemoc

Nejtěžší a nejdůležitější je uvědomit si a hlavně si přiznat, že mě možná sužuje psychická nemoc. To se dá zjistit třeba tím, že mám nějaké problémy, které zatím žádný doktor, u kterého jsem byla, neidentifikoval a podle vyšetření je mé tělo v normální formě.

U mě osobně bylo vše postupné a byla bych raději, kdyby mi to došlo dřív. Jak už jsem psala v předchozím článku, kde jsem obecněji rozebírala svou nemoc, mým počátečním problémem byl fakt, že jsem nemohla polikat, ať jsem chtěla sebe víc, a dělo se to hlavně ve škole při hodině, kdy jsem se bála, že se přede všemi pozvracím. Jakmile však zazvonilo na přestávku, najednou jsem zbouchla celou svačinu.

Souvislost mi došla, když mi můj obvodní lékař sdělil, že mám náběh na mentální anorexii, a napsal mi antidepresiva. Tehdy jsem si řekla: „Oukej, mám psychickou poruchu.“

Teprve naprosté psychické zhroucení minulý rok mi však ukázalo, co to psychická porucha doopravdy je, a já na plno pochopila. „Když se nebudu léčit, můžu se zabít vlastní hlavou.“ Tehdy jsem si teprve uvědomila, že se musím začít léčit, jinak budu trpět nejen já, ale také moji blízcí.

S myšlenkami typu „ne, vždyť já přece nejsem blázen“ jsem se prakticky nepotýkala. Být psychicky nemocný není nic nepředstavitelného a hlavně to není nic neobvyklého. Nebo bych se měla štítit člověka nemocného chřipkou? Ne vážně, pokud si opakujete, že na tom nejste tak špatně a že tohle nemůžete mít, zkuste si třeba slovo deprese vyměnit za slovo chřipka.

Odborník a antidepresiva

Jak už jsem psala v minulém článku, návštěva psychiatra začala moji skutečnou cestu za psychickým zdravím. Nutno však podotknout, že je důležité najít si odborníka, který opravdu ví, co dělá. Proto neuškodí projít si různé recenze a poptat se známých, pokud nepatří mezi ty chudáky, co ještě nezjistili, že psychické nemoci opravdu existují.

Mně můj psychiatr ohromně sedl, všechno mi naprosto skvěle vysvětlil a doporučil vážně funkční léčbu, přičemž mi také pomohl vysadit Lexaurin (bacha na něj, je to mrcha), a já jsem teď schopná fungovat, aniž bych byla unavená.

Jo jasně, když jsem si na léky zvykala, byla jsem dost ospalá, ale to bych byla s depresí taky a bylo by mi ještě hůř, takže jsem fakt neviděla problém.

Sebeanalýza

Antidepresiva jsem nikdy nebrala jako všelék. Jsou skvělá, pokud jsou dobře napsaná, a vrátí člověka do normálního života. Ale všichni si snad uvědomuje, že je potřeba začít na sobě pracovat. Proto jsem si v klidu sedla a zamyslela se nad všemi příznaky, kterými se moje nemoc projevovala.

Přes cukání v končetinách, neklid, nauseu a pocity naprostého selhání organismu, kdy jsem fakt na féra myslela, že umřu, jsem se dostala k myšlence, že moje nemoc je prostě velmi toxická kamarádka, která se ráda vrací a dává o sobě vědět pokaždé jinak, aby mi pořádně zavařila. Také proto jsem se rozhodla pro následující zbraně.

Moje zbraně

Čau, ty stará vojno! Kdes byla tak dlouho, co?

Podle učení MUDr. Karla Nešpora, CSc. jsem se sice nezačala šíleně smát, ale rozhodla jsem se na svou nemoc nahlížet právě jako na toxickou kámošku, co se u mě zabydlela, aniž by platila nájem, a vyžírá mi ledničku.

Vždycky, když na mě pak přišla úzkost, začala jsem s ní – a klidně i nahlas – hovořit. „Už jsi zase tady? No tak pojď holka, pusť se do mě, nebojím se tě!“ Postupně jsem díky tomu začala cítit, že ty pocity byly jen tak silné, jak jsem jim to dovolila. Dnes, když se o mě zase pokouší nějaké takové příznaky, prostě jen mávnu rukou a ony jsou do pár chvil pryč.

Rezervovanost

Další z příznaků jsou u mě nepříjemné manické stavy střídající se s těmi depresivními. Lehce jsem se tak dostávala do mánie, která pak spadla do naprosto odporné deprese (jako kdyby ta mánie nebyla sama o sobě odporná). Obecně pak platilo, že čím nepřiměřeně veselejší jsem byla, tím horší byla ta rána zpátky o zem.

Proto jsem se naučila nereagovat na věci, které se dějí okolo mě, přespříliš vesele, nebo naopak příliš smutně. Dost mi to společně s léky pomohlo v regulaci depresí, které byly ještě před několika měsíci nesnesitelné.

Procházky

Čerstvý vzduch léčí. Procházky podnikám prakticky pravidelně, buď chodím ven s přítelem, nebo s našima. Nejdůležitější je udržet tempo kroku a příjemnou konverzaci. A taky jít někam do přírody, spíš než chodit někde po městě.

Fyzická práce

Jakožto studentka ICT hodně sedím u počítače a v budoucnu mě to ještě čeká. Psychické práce si ještě užiju, a právě proto je důležité udělat si čas i na práci fyzickou. Práce na zahradě je asi nejlepší volba, kterou se dá hravě zahnat nejen podzimní deprese. Ne každý má však zahradu, což nutně neznamená, že tahle možnost pro něj odpadá.

Domácí práce, jako je vysávání, vytírání, mytí nádobí nebo čištění koupelny sice neprobíhá na čerstvém vzduchu, ale člověk se zapotí a pořádně vybije. A pak je ještě rád, že má čisto!

Cvičení

Jednou ze zbraní, která moje kámoška psychická porucha používala, byla má lehce křivá páteř. To se mi ozývaly různě divné bolesti, jednou jsem dokonce na chvilku přestala vidět na jedno oko, a teď si představte, co to s takovým hypochondrem udělá.

Proto jsem se konečně donutila cvičit. Nyní cvičím pravidelně, nejprve cviky na krční páteř, pak malá rozcvička a nakonec posilování, protože si chci spravit svoji fyzičku, která se během depresí lehce… rozkydla. Jóga je na tohle naprosto super!

Péče o tělo

Když je člověku zle, první, na co se vykašle, je nějaká kosmetika. Nebyla jsem výjimkou. Mám dost problematickou pleť, a tak jsem okolo Vánoc vypadala jako osypaný puberťák. Pak jsem si ale uvědomila, že bych měla pečovat o svůj zevnějšek stejně jako o vnitřek.

Proto jsem znovu oprášila svou lásku pro péči o pleť a k tomu začala řešit Cruelty Free kosmetiku. Úplně miluju sedmikráskovou kolekci od Manufaktury, což je česká firma se strašně milými prodavačkami a úžasnými vůněmi. Také jsem objevila 100% přírodní deodorant s mandarinkovou vůní od Ben&Anna, který se pak večer dá krásně smýt i bez mýdla. Díky nim jsem přišla i na pastu na zuby ve skle, což přispívá k mému snu mít domácnost s minimem odpadu.

Myšlenky pro stav nouze

Je skvělý připravit si dvě nebo tři témata pro chvíle, kdy se vaše toxická kámoška vynoří odnikud a začne do vás rýpat. Jedno z mých témat je rozhodně pokračování Ztraceného pokladu, který zrovna píšu. Když to na mě přijde, prostě se donutím zamyslet se nad nějakou scénou podle osnovy a brzy se do toho tak vžiju, že nemyslím na nic jiného.

Tahle metoda ale nefunguje hned. Chce to vytrvat a zkoušet.

Wysa – Antidepresivní tučňák

Nakonec zmíním ještě aplikaci, která mi nějakou chvilku pomáhala. Jde o chat s tučňákem jménem Wysa, který s nemocným rozebírá jeho stav a dokáže mu doporučit fajn hru na odvedení pozornosti. Neřeší to všechny problémy, ale když není nikdo okolo, tučňáček přijde vhod!

Jak bojujete vy?

Nebojte se svěřit do komentáře. Hrozně mě zajímají vaše příběhy a jak si vedete. Držím vám pěsti. Jsme silní a zvládneme to!

Související články

0 0 hlasů
Hodnocení článku
Odběr novinek
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
0
Jsem zvědavá na tvůj názor! Zanech mi prosím komentář!x
()
x