2. kapitola | Malé letní vrtochy

„Co si ta ženská vůbec myslí?“ zahučela zamyšleně Miriam.

Slunce dávno vyšlo nad obzor a násilně se snažilo protlačit skrze žaluzie, takže zdi dívčina pokoje osvětlovaly zlaté pruhy. Brunetka zarytě hleděla do stropu, promítajíc si v hlavě včerejší noc.

Byla vážně naštvaná, jen nevěděla, na koho víc. Za celou situaci si mohla sama. Kdyby se neopila, nemusela ženu potkat a také by jí nevyklopila první poslední. A hlavně by ji nepolíbila!

Na druhou stranu – který normální člověk by se zachoval takhle? Lucie měla být naštvaná a pohoršená. Nebo se měla vylekat a raději se Miriam vyhýbat.

Na postel vyskočila chlupatá bílá kulička se zrzavým srdíčkem na zádech a vytáhla brunetku zpátky do přítomnosti. Studeným čumáčkem otírajícím se o tvář jí připomněla, že tělesné pochody jejího mazlíčka jsou důležitější.

Miriam se usmála a pohladila kocourka po měkkém kožíšku. „Já vím, já vím, máš hlad, Miki.“

Čtyřnohé stvoření jí významně pohlédlo zpříma do očí, jako kdyby říkalo: „A nejen to.“

***

Když nakrmila svého chundelatého spolubydlícího a uklidila dárečky, které jí přes noc nechal, začala se věnovat také sobě.

Díky Mikimu na chvilku vytěsnila Lucii, jenže ta se znenadání vrátila při pohledu do zrcadla.

‚Proč mě tak pošťuchovala?‘ ptala se Miriam sama sebe, pozorujíc svůj odraz. ‚Dívala se na mě, jako kdybych… se jí líbila?‘ pomyslela si.

Pravda, nebyla ošklivá. Krátké kaštanové vlasy jí společně s ofinou rámovaly kulatý obličej, hnědé oči většinou stačilo zvýraznit pouze lehkou vrstvou řasenky. Vypouklý nos trochu kazil profil, působil malinko legračně. Dojem spravovaly až plné rty světlé barvy. Ani od krku dolů to nebylo špatné. Jediné, co dívce trochu sráželo sebevědomí byla menší prsa a nenápadně se rýsující bříško, které ve správném oblečení nebylo k rozeznání, ale ona ho tam prostě viděla.

Miriam se zarazila a znovu upřela zrak na zrcadlo. Právě se tu prohlížela polonahá, rukama kontrolovala velikost vlastních ňader a přemýšlela o jiné ženě. Musela na vzduch.

Spěšně na sebe hodila kraťasy, tílko a košili, rozloučila se s potěšeně pomlaskávajícím kocourkem a vyrazila.

***

Slunce urputně pracovalo na dalším propoceném letním dni, zatímco opodál šumělo jezero, stále ještě svobodné od turistů, kteří se teprve valili z postelí a sbírali odvahu ke snídani.

Miriam stála pod jedním ze stromů rostoucích v parku nedaleko zídky oddělující pozemek hotelu, v němž pracovala, od zvědavých očí kolemjdoucích. Netvářila se příliš nadšeně. Ani venku jí Lucie nedala klid a kvůli ní ji vlastní nohy zavedly právě sem.

‚Nu, uvidíme na konci mojí dovolené,‘ ozvalo se jí znovu v myšlenkách. Dívka zaúpěla, zavrtěla hlavou a sesunula se po kmeni rovnou na zadek.

Co to vůbec mělo znamenat? Co měla vůbec uvidět na konci Luciiny dovolené? Takhle to dál nešlo!

Odhodlaně se postavila a zahleděla se na větve nad sebou. Kdyby byla v akčním filmu, určitě by začala hrát nějaká epická hudba, jako hrává, když hlavní hrdina dostane skvělý nápad.

Jenže tady nehrálo vůbec nic a její nápad nebyl vůbec tak skvělý, o čemž vypovídal dívčin pohled plný skepse. Přesto to chtěla zkusit. Jestli jí její zachránkyně takhle vyzvala, musela!

O několik utracených eur, nadávek a odřených kolen později Miriam ležela na silné větvi vysoko nad zemí a v ruce třímala dalekohled. Naštěstí se její pozorovatelna nacházela dál od cesty, takže se nemohlo stát, že by na ni někdo nechápavě civěl nebo dokonce volal policii. Při poslední myšlence si povzdychla.

„Jo. To, co dělám, je asi stalking,“ šeptla si pro sebe a zahleděla se skrz čočky přímo do zahrady. K jejímu překvapení tam Lucie opravdu seděla. Nerušeně popíjela kávu a skládala příbory k sobě na znamení, že už dojedla.

Brunetka se zamračila a lépe zaostřila. Žena byla u stolu sama. Žádné další talíře, skleničky, nic. „To sem jela sama? Do Itálie?“ mrmlala si Miriam pod nosem. „Hmm…,“ zabručela a naklonila se víc dopředu.

„Trochu se bojím zeptat,“ ozvalo se pod ní znenadání anglicky, až dívka vyjekla a upustila dalekohled.

Přímo pod ní stál mladík, který musel okamžitě uskočit, aby mu letící předmět nepřistál na hlavě.

„Callume!“ dostala ze sebe konečně nějaké slovo.

Vysoký blonďatý Brit jí zamával a ukázal na dalekohled na zemi. „To ses najednou dala na ornitologii? Prosím tě, odpověz, že jo.“

***

„Takže ti ten pablb dal košem?“

„Jo.“

„A ty ses pak opila?“

„Jo.“

„A potkala jsi jednu z našich zákaznic?“

„Jo.“

„A pak sis postěžovala?“

„Jo.“

„A pak jsi ji políbila?“

„Jo.“

„Francouzsky?“

„Jo. A nemusíš to zadržovat. Vidím ty tvoje cukající koutky.“

Callum se rozesmál. Byl Miriaminým kolegou a hlavně kamarádem, takže se nijak nezdráhala se mu svěřit. A on se zase nezdráhal popadat se za břicho, div nespadl z lavičky.

„Mám zatím skočit pro zmrzlinu nebo tříšť, než popadneš dech?“ povytáhla dívka obočí.

Mladík si teatrálně utřel neexistující slzu a zatvářil se omluvně. „Promiň. Jen to prostě znělo jako nějaká bláznivá komedie.“

„To mi nemusíš říkat,“ povzdychla si a zahleděla se na lesknoucí se jezero, do nějž vstupovali první odvážlivci. „Co je ta ženská vlastně zač?“

Callum se na ni vědoucně podíval a opřel se lokty o kolena. „Nejdřív ornitologie a teď chceš využít toho, že jsem recepční?“

„Ne tak úplně,“ napodobila ho Miriam. „Chci využít toho, že jsi recepční a že máš děsivě dobrou paměť, když už jsi mě načapal při té… ornitologii.“

Blonďák se narovnal. „Co bych pro tebe neudělal. Ale jestli někomu řekneš, že to máš ode mě, hodím tě v noci do Gardy,“ oznámil.

„Beru,“ zazubila se. „Takže co víš?“

„Jmenuje se Lucie, což už víš, a její příjmení… Jak jen to bylo,“ zahleděl se do dáli a několikrát zkusmo zahýbal rty, „Khofáržofá?“

„Kovářová,“ rozeznala dívka.

„Přesně tak to bylo!“ zazubil se. „Je jí šestadvacet a tady v hotelu je ubytovaná v jednom z mezonetů tamhle nahoře,“ ukázal na poslední patro hotelu s velkými skleněnými okny.

Mezonety byly dvoupodlažní hotelové pokoje, přičemž ložnice se nacházela v patře.

„Taky to tu má all inclusive. Přijela vlastním autem. Troufám si říct, že peníze jí problém nedělají.“

„Co by tu dělala sama?“ nechápala.

„No tak, to by bylo nemístný se ptát,“ vyplázl na dívku jazyk mladík.

Miriam vyvalila oči. „Vážně? To jsem nevěděla. Vůbec tohle nedělám nijak dlouho!“

Callum se usmál. „Je to všechno, cos chtěla vědět?“

„Jo, díky,“ kývla a postavila se. „Měla bych se vrátit domů. Mám ještě plány, než půjdu do práce.“

„Jasně, taky bych měl. Hodně štěstí s tou Luckou.“

Miriam se zastavila a její obočí vyletělo vzhůru. „Luckou?“ ohlédla se po kamarádovi.

„Takhle zdrobňujete jméno Lucie, ne?“ pokrčil rameny.

„Máš vážně děsivou paměť,“ zavrtěla hlavou, načež si uvědomila další věc. Popřál jí hodně štěstí s Luckou a ona si toho hned nevšimla? Její obličej nabral barvu rajčete a dívka zabodla prst proti zádům odcházejícího Brita. „H-hele! Pochopils‘ to úplně špatně!“

***

„Tohle je snad nejhorší tejden z celý sezóny,“ mrmlala si Miriam pod nosem, zatímco se přezouvala.

Další směna skončila a byla to jedna z nejnáročnějších, které kdy odsloužila. Tedy alespoň podle jejích měřítek tomu tak bylo.

Lucie navštívila stejně jako minulý večer venkovní bar, kde popíjela své Bellini a kochala se výhledem na slunce zapadající za vrcholky Alp. Alespoň to tedy vypadalo, že ji zajímá příroda a ne servírka.

Miriam mezitím kmitala od hosta k hostu a byla si jistá jediným. Na zádech neustále cítila blondýnčin pohled, a když se na ni otočila, několikrát se jejich oči setkaly, přičemž se v těch Luciiných potměšile blýskalo.

Zrovna vycházela zpoza rohu, aby odbočila k bazénu, když se ozvalo čvachtnutí. Dívce stačil jediný pohled na právě se koupající osobu a ve stejnou chvíli, kdy se ukrutně lekla, skočila také zpátky za roh. Tam se přitiskla ke zdi, křečovitě mačkajíc halenku v místech, kde splašeně bilo srdce, které hrozilo, že prorazí dívčina žebra.

‚Stefan podvedl mě, ne já jeho! Ta karma funguje úplně špatně!‘ vyplodila její mysl další hloupost, zatímco se snažila srovnat s faktem, že host v bazéně je Lucie. ‚Ani nápad, že okolo ní teď projdu,‘ zaúpěla Miriam a opatrně vykoukla.

Srdce vynechalo podruhé.

Dívka se znovu opřela o zeď a pokusila se napočítat alespoň do desíti. Bazén byl prázdný a nikde nebylo ani živáčka.

Hlasitě polkla slinu, snad to byl nějaký její rituál odvahy, a znovu se vyklonila.

A tentokrát blondýnu spatřila z bezprostřední blízkosti.

„Ježíšmarjá!“ vykřikla Miriam a o dobrý metr uskočila vzad.

Lucie si musela rychle plácnout dlaň na ústa, aby nevyprskla. „Co to tu vyvádíš?“

„Já, já, já, já,“ opakovala servírka, jenže její mozek nebyl schopen poskládat žádnou kloudnou větu. Její tváře mezitím zrudly, div ve tmě nezářily.

Žena si založila ruce na prsou, zhoupla se v bocích a její pobavený úsměv se změnil v potměšilý. „Zblízka ti to moc nejde. Neměla bys radši použít tohle?“ dotázala se.

Miriam zmateně pozorovala, jak druhá Češka sahá do své plážové tašky. Teprve když vytáhla dalekohled, brunetčiny tváře změnily barvu na bílou. „Jak, jak, jak,“ vykoktala, ukazujíc na optické zařízení.

Lucie jí dalekohled podala, a jakmile spatřila pohyb dívčiny ruky v touze si předmět doličný přebrat, čapla ji za zápěstí a přitáhla k sobě, nedávajíc jí žádný čas na rozmyšlenou.

Brunetka stihla jen vyvalit oči, než ucítila ženiny rty na svých. Nos jí pošimrala pro ni už známá kokosová vůně, která jí okamžitě připomněla detaily, jež její mozek stihl vytěsnit, a prohnala jí podbřiškem hejno motýlů. Společně s teplem, které sálalo z Luciiných prsou natisknutých na Miriaminých, přinutil kokos dívku pootevřít ústa.

A to byl přesně moment, na který Lucie čekala. Nenechavě vklouzla jazykem mezi rty a přitiskla k sobě náhle se chvějící brunetku ještě blíže. Teprve když si polibek pořádně vychutnala, pomalu se odtáhla a zahleděla se do hnědých skelných očí před sebou. Moc dobře si uvědomovala, že pro tenhle pohled by udělala cokoliv.

Ale ještě ne, ještě bylo brzo.

S úsměvem ustoupila o malý krok vzad, tentokrát už opravdu dalekohled vrátila a sestersky rozdrbala dívce vlasy. A pak beze slova odešla.

Miriam ještě několik dlouhých okamžiků stála jako opařená, hledíc před sebe. Její tělo se třáslo, nutilo ji dýchat rychleji a tváře hrozily uhořet.

„Co…,“ vypadlo z ní konečně. ‚Co si ta ženská vůbec myslí!‘

ichi

Jsem celkem průměrná vysokoškolská studentka s celkem průměrným počtem načtených hen… chci říct mang, která se, jak již tradice praví, věnuje většinou čemukoliv, hlavně ne učení. Ráda kreslím, zpívám, vařím a ze všeho nejraději píšu. Svůj volný čas však nejvíce trávím koníčkem, jenž přináší slasti i strasti, totiž textovými RPG. Jo… A jsem hrozný kočkomil. :3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *